Při problémech se spánkem je třeba vždy nejdříve pátrat po vyvolávajících příčinách a je-li to možné, odstranit je (např. léčba bolesti nebo deprese, změna problematické medikace, řešení osobních problémů). Dále je vhodné dodržovat níže popsaná režimová opatření nebo vyzkoušet různé relaxační techniky či psychoterapii. Až pokud není jejich efekt dostatečný, přichází na řadu užívání doplňků stravy nebo léčivých přípravků. Více informací zde.
Z bylinných přípravků lze při nespavosti vyzkoušet ty s obsahem třezalky, meduňky, kozlíku, mučenky nebo chmele. Dané byliny se v nich většinou kombinují a někdy jsou doplněny i dalšími složkami (např. vitamin B, aminokyselina L-tryptofan). Dostupné jsou ve formě čajů, sirupů nebo kapslí. S opatrností je třeba používat přípravky s obsahem třezalky, která může negativně ovlivňovat účinek některých současně užívaných léčiv (např. antidepresiva, warfarin, látky snižující hladinu cholesterolu v krvi).
Když nestačí byliny, může lékař pacientovi předepsat hypnotika. Ta lze rozdělit na dvě skupiny: tzv. benzodiazepinová (např. cinolazepam, oxazepam) a nebenzodiazepinová (např. zolpidem, zopiclon). Doba jejich podávání by však měla být vždy omezena (dny nebo max. 2-3 týdny). Je třeba počítat s tím, že na dané látky může vznikat fyzická i psychická závislost. Její riziko se zvyšuje s delší dobou užívání a vyšší dávkou. Závislost se může při náhlém přerušení léčby projevit abstinenčními příznaky (např. neklid, úzkost, zmatenost, bolest hlavy, návrat nebo zhoršení původně léčené nespavosti). Hypnotika by tudíž měla být vždy vysazována postupně. Útlum, který hypnotika vyvolávají, může u některých jedinců (zvlášť u starších pacientů) přetrvávat i druhý den. Pacient by tak měl počítat např. s možným zhoršením schopností řízení vozidla. Hypnotika se užívají přibližně 30 minut až těsně před ulehnutím. Nikdy by se neměla kombinovat s dalšími tlumivými látkami nebo alkoholem.
V léčbě nespavosti lze využít také melatonin, hormon epifýzy (šišinky), který se v lidském těle vyskytuje běžně a ovlivňuje přirozené střídání bdění a spánku. V České republice je však, na rozdíl od některých jiných států, dostupný pouze na lékařský předpis a používá se především v léčbě nespavosti starších pacientů. Insomnii pozitivně ovlivňují také některá antidepresiva (např. trazodon, mirtazapin). Někdy se v krátkodobé léčbě nespavosti (zvlášť u dětí) používají také látky, u nichž je celkový útlum primárně nežádoucím účinkem (např. starší antihistaminika používaná v léčbě alergických onemocnění).
V terapii spánkové apnoe se uplatňuje nejen režimová opatření (např. redukce hmotnosti, posílení dechových svalů, zanechání kouření, abstinence alkoholu ve večerních hodinách, nespat na zádech), ale také velmi sofistikované postupy. Kromě chirurgického zákroku v případě odstranitelné abnormity (např. na měkkém patře, na čelisti) se nejčastěji využívá tzv. přetlakové dýchání pomocí speciální obličejové masky, která zabraňuje vibraci a sevření ochablých stěn ústní části hltanu během spánku.
Syndrom neklidných nohou je řešen podáváním léčiv ze skupiny antiparkinsonik, antidepresiv, opioidů nebo preparátů železa (jeho deficit může dané onemocnění vyvolat). Při narkolepsii se podávají psychostimulační látky a některé antidepresiva.
Léčba těžších spánkových poruch by měla probíhat ve specializovaných centrech diagnostiky a léčby poruch spánku, která jsou dostupná v každém kraji.