Tel.: 515 238 285
Drobečková navigace

Hrušovanská lékárna > Poradenství > Parkinsonova choroba

Parkinsonova choroba

 

Parkinsonova choroba

       Parkinsonova choroba (PCH) je neurodegenerativní onemocnění centrálního nervového systému v oblasti tzv. bazální ganglií, což jsou mozkové struktury důležité především pro řízení hybnosti. PCH vzniká na podkladě úbytku nervových buněk produkujících dopamin, čímž dochází k narušení přirozené rovnováhy neurotransmiterů (látky podílející se na přenosu signálů mezi buňkami) v dané části mozku. K jejímu rozvoji dochází pozvolna, pacient začíná příznaky choroby pociťovat až při zániku více než 70% příslušných neuronů produkujících dopamin. Více informací zde.

Příčiny onemocnění

       Příčiny onemocnění nejsou dosud zcela známé. Předpokládá se vliv genetické dispozice, jež vede k degeneraci neuronů produkujících dopamin, v kombinaci s vlivy prostředí (např. působení některých toxických látek, infekce). Svůj význam mají pravděpodobně také poruchy krevního zásobení mozku (způsobené např. aterosklerózou) nebo opakovaná poranění hlavy (např. u boxerů). Projevy podobné PCH se mohou objevit i v souvislosti s užíváním některých antipsychotik (látky používané v léčbě tzv. psychóz např. schizofrenie), která blokují funkce dopaminu v mozku.

       PCH se s podobnou četností vyskytuje u obou pohlaví. Nejčastěji vzniká mezi 50. - 60. rokem věku, ale vzácně se objevuje i před dosažením 40 let. prevence onemocnění není známá. Doporučit lze pouze obecně zdravý životní styl.

 

Příznaky Parkinsonovy choroby

       Prvotní projevy PCH jsou poměrně nenápadné a nespecifické. Patří mezi ně např. poruchy spánku (abnormální pohyby ve spánku, časté probouzení během noci), bolest zad a kloubů, pocity tíže nebo tuhnutí končetin, občasné křeče, únava, poruchy postoje či chůze (časté pády), závratě, změny v mimice, poruchy řeči, ztráta čichu, psychické potíže nebo zácpa.

       Později se objevují pro PCH typické příznaky, jako jsou třes, svalová ztuhlost, významné zpomalení pohybů a potíže s jejich zahajováním. Pacient trpící PCH se pohybuje pomalu, často nekoordinovaně, v předklonu, s lehce ohnutými horními končetinami v loktech a pokrčenými koleny, jeho chůze je šouravá. Někdy u něj může dojít až k tzv. zmrznutí, kdy nemůže udělat jediný krok. Typický je klidový třes - nejprve horních končetin (zpočátku jednostranný), později např. i dolní čelisti nebo nohou. Třes při pohybu mizí. Mění se rukopis pacienta, písmo se postupně zmenšuje a stává se nečitelným. Obličej pacienta s PCH je maskovitý, dochází ke smazání mimiky. Postižený člověk mluví potichu a velmi monotónně. Zvyšuje se tvorba kožního mazu.

       Po dlouhodobém průběhu onemocnění nezřídka dochází k poruchám intelektu (rozvoj demence). Objevují se také deprese, halucinace nebo různé spontánní bolesti. Pokročilá stádia PCH dále často doprovází tzv. dyskineze (mimovolní např. různé kroutivé pohyby nebo křeče), poruchy stability, kolísání krevního tlaku, zácpa, poruchy močení a sexuálních funkcí. Parkinsonik může trpět zvýšeným sliněním vlivem obtížného polykání. To mu velmi znesnadňuje také příjem potravy, což spolu se ztrátou chuti k jídlu a čichu může postupně vést k významnému poklesu hmotnosti.

 

Diagnostika onemocnění

       Jednoznačný test pro stanovení diagnózy PCH neexistuje. Vždy je třeba provést podrobné neurologické vyšetření zahrnující rozbor tíže a charakteru příznaků konkrétního pacienta, krevní testy i nejrůznější přístrojová vyšetření (např. magnetická rezonance, počítačová tomografie). Po vyloučení jiných onemocnění s podobnými projevy může být vyslovena diagnóza PCH, která je ale obvykle potvrzena až po příznivé odpovědi na zahájenou specifickou léčbu. Tu vede vždy neurolog.

 

Možnosti léčby Parkinsonovy choroby

       PCH bohužel nelze zcela vyléčit. V současnosti dostupné terapeutické metody umožňují při dobré spolupráci pacienta alespoň na určitou dobu zmírnit projevy onemocnění a zlepšit tak kvalitu jeho života. Doba od prvních příznaků do rozvoje celkové neschopnosti pacienta může trvat i 10-20 let. Většina osob postižených PCH však dospívá do pokročilého komplikovaného stadia onemocnění zhruba po 7-9 letech. PCH jako taková, není nemocí smrtelnou, ale pacienti po dlouhodobém průběhu onemocnění umírají na její komplikace (např. zápal plic).

       V rámci farmakologické léčby se používají látky doplňující dopamin (např. levodopa, selegilin) nebo nahrazující jeho funkci ovlivněním různých typů receptorů, prostřednictvím kterých dopamin za normálních okolností v organismu působí (např. ropinirol, pramipexol). Aplikují se nejčastěji ve formě tablet, ale také pomocí transdermálních náplastí nebo speciálních pump umožňujících podání látky přímo do dvanáctníku.

       Volba konkrétního léčiva nebo jejich kombinací je vždy přísně individuální na základě převládajících projevů onemocnění, jejich tíže, věku pacienta, dalších přidružených chorob nebo očekávaných nežádoucích účinků terapie. V průběhu onemocnění je většinou nezbytné způsob terapie měnit, protože původně nasazená léčba e může postupně stát neúčinnou nebo pacienta výrazně obtěžují její nežádoucí účinky, které se mohou časem zhoršovat.

       V případech, kdy není úspěšná farmakologická léčba. lze využít terapii chirurgickou, při které se do postižených částí mozku implantuje elektrostimulátor (tzv. hluboká mozková stimulace). Základní léčbu PCH je vhodné doplnit rehabilitací a pravidelným přiměřeným pohybem, aby bylo možné co nejdéle udržet schopnost pacienta vykonávat běžné denní činnosti. Pro potlačení doprovodných příznaků nemoci 'např. deprese, zácpa) se podávají další specifická léčiva.