Tel.: 515 238 285
Drobečková navigace

Hrušovanská lékárna > Poradenství > Onemocnění prostaty

Onemocnění prostaty

       Prostata neboli předstojná žláza je mužskou přídatnou pohlavní žlázou. Je umístěna pod močovým měchýřem, kde obepíná počáteční část močové trubice mezi stydkou kostí a konečníkem. Prostata je napojena na semenné váčky (přídatné pohlavní žlázy produkující největší část objemu ejakulátu) a chámovody (trubice spojující nadvarlata s prostatou) a sama ústí několika desítkami vývodů do močové trubice. Jejím hlavním významem je tvorba sekretu, který je součástí ejakulátu a zvyšuje životaschopnost spermií. Nervy a cévy obklopující prostatu se přímo podílí na ztopoření penisu. Normálně má prostata velikost asi jako vlašský ořech.

       Prostata může být postižena nezhoubným zbytněním (tzv. benigní hyperplazie prostaty, BHP), zánětem nebo zhoubným onemocněním (karcinom prostaty). Příznaky všech těchto chorob jsou zpočátku podobné a spíše mírné. Pacienta tak často přivede k lékaři až rozvinuté onemocnění, což je obrovským problémem zejména v případě karcinomu prostaty.

 

Prevence je základ

       Přestože prostatě muži v průběhu života obvykle nevěnují větší pozornost, měli by dbát na její pravidelné kontroly v rámci preventivních prohlídek u svého praktického lékaře nebo urologa. Každý muž od 50 let věku by měl mít prostatu vyšetřenou jednou ročně. V případě, kdy se nádorové onemocnění prostaty objevilo u někoho z příbuzných, je tato věkový hranice snížena na 40 let. Prostata se nejčastěji vyšetřuje jednoduše pohmatem přes konečník, v jehož blízkosti leží, a pomocí stanovení koncentrace tzv. prostatického specifického antigenu (PSA) v krvi, který velmi citlivě reaguje zejména na nádorové změny v tomto orgánu.

 

Benigní hyperplazie prostaty

       BHP je nejčastější nezhoubné onemocnění mužů, při kterém dochází ke zvětšení prostaty, jež je zodpovědné za nepříjemné projevy související převážně s močením. Pacient s BHP často pociťuje oslabení proudu moči, obtížné zahajování močení, přerušované močení nebo odkapávání moči po domočení. Má potřebu močit častěji a mnohdy s výraznou naléhavostí. frekvence močení je také močová inkontinence, infekce močových cest nebo úplná zástava močení (retence moči). Popsané projevy onemocnění významně snižují kvalitu života pacientů.

       Riziko BHP významně stoupá s věkem a určitou roli hrají také genetické vlivy a celková životospráva. Pod vlivem především mužských (androgenů. zejména testosteronu), ale také ženských pohlavních hormonů (estrogenu) a tzv. růstových faktorů dochází k přestavbě prostaty a ke změnám v jejím napětí (prostata je z velké části tvořena hladkou svalovinou). To vede k útlaku močové trubice a zbytnění svaloviny močového měchýře nebo až k jeho přestavbě, která má za cíl udržet proud moči. Postupně je schopnost močení narušena natolik, že v močovém měchýři zůstává trvale malé množství moči, což zvyšuje riziko infekcí močového traktu. Při neléčení BHP může dojít až k poškození ledvin a k jejich selhání.

       V léčbě BHP se podle tíže a převažujících projevů onemocnění využívá farmakologická nebo chirurgická léčba. Při lehčím stupni onemocnění je možné podávat extrakty léčivých rostlin (např. palma trpasličí, slivoň africká, vrbovka malokvětá, kopřiva dvoudomá, tykev obecná) obsažené především v různých doplňcích stravy. Jejich nasazení by však vždy mělo předcházet vyšetření lékaře pro vyloučení závažného onemocnění. Další možností jsou chemická léčiva (např. finasterid, tamsulosin, propiverin) ovlivňující různými mechanismy strukturu nebo napětí prostaty, která jsou dostupná pouze na lékařský předpis. Léčiva s různými účinky je možné v případě potřeby kombinovat, terapie je dlouhodobá (obvykle déle než 12 měsíců). Po selhání farmakologické léčby se přistupuje k některému z různě složitých chirurgických zákroků. Samozřejmostí je vždy také úprava životosprávy (např. omezení kofeinu a alkoholu, snížení příjmu tekutin na noc nebo před cestováním).

 

Karcinom prostaty

       Karcinom prostaty patří mezi nejčastější zhoubná onemocnění a příčiny smrti u mužů. jeho zákeřnost spočívá zejména v tom, že v časných stadiích je prakticky bez příznaků. Ty, které se objevují až při pokročilejším stupni onemocnění, zahrnují symptomy podobné projevům výše popsané BHP.

       Rizikovými faktory vzniku karcinomu prostaty jsou věk, rasa (např. nejvyšší riziko onemocnění mají černoši), genetické a hormonální vlivy a životní styl. Je prokázáno, že muži konzumující nadměrné množství živočišných tuků a červeného masa mají významně vyšší riziko tohoto onemocnění. Naopak ti, kteří holdují ovoci, zelenině a dietnějším druhům masa (ryby, drůbež), mají toto riziko výrazně snížené.

       Léčba karcinomu prostaty závisí vždy na stadiu choroby. Při onemocnění lokalizovaném pouze na prostatu se využívá její chirurgické odstranění nebo ozařování. V pokročilejších stadiích je aplikována hormonální léčba spočívající v podávání léčiv potlačující tvorbu pohlavních hormonů (tzv. farmakologická kastrace) nebo odstranění varlat. Využívá se i klasická protinádorová chemoterapie.

 

Zánět prostaty

       Záněty prostaty se dělí na akutní a chronické. Akutní prostatitidu obvykle vyvolávají bakterie. její projevy jsou celkové (např. vysoká horečka, schvácenost, bolesti svalů a kloubů) a místní, které vyplývají přímo z postižení prostaty zánětem (např. bolest v podbřišku, tříslech a na hrázi - mezi šourkem a konečníkem, obtížné a bolestivé močení, výtok z močové trubice, sexuální poruchy). Léčba spočívá v infuzním podávání antibiotik a dočasném odvodu moči pomocí katetru. Nutná je i hospitalizace.

       Chronická prostatitida vzniká nejčastěji na podkladě nedoléčeného akutního zánětu prostaty nebo jako komplikace sexuálně přenosného onemocnění (např. chlamydiová infekce). Její příznaky jsou mírnější než ty, které se vyskytují při akutní prostatitidě, ale jsou vleklé. Léčba chronického zánětu prostaty spočívá v dlouhodobém podávání antibiotik, protizánětlivých nebo prostatu uvolňujících léků.

       Rizikovými faktory zánětu prostaty jsou její prochladnutí a překrvení a celkové oslabení obranyschopnosti organismu. K jeho rozvoji může přispět i sedavý způsob života nebo naopak některé sporty (např. jízda na koni či kole).