Žádné léky se nemají užívat zbytečně. Všechny totiž mají vedle svých kladných účinků také větší či menší účinky nežádoucí . Pokud je člověk zdráv, žádné léky nepotřebuje. Když se však objeví zdravotní potíže, jsou tyto preparáty často nezbytné. Více informací zde.
V poslední době se mezi veřejností začínají objevovat pochybnosti, zde některé léky více neškodí, než prospívají, a zda není lepší je neužívat. Koneckonců už mnoho let má mezi lidmi své úspěchy homeopatie a jiné druhy alternativní medicíny. Pokud jde o antidepresiva, jsou to - přesně přeloženo - léky proti depresi. Deprese však není jediná indikace, pro kterou jsou vhodná. Nehledě na to, že mnohdy laická představa, co je to deprese, se liší od toho, co za depresi považují psychiatři. Některá antidepresiva mohou ordinovat i praktičtí lékaři na mírné poruchy neurotického rázu a ti také nemají v úmyslu podávat tyto léky zbytečně, protože jsou, jako všichni lékaři, omezeni limitem nákladů na léky, který stanovují zdravotní pojišťovny.
Pokud má pacient jen drobné psychické potíže, praktický lékař má na vybranou, zda ordinovat léky, které se nazývají anxiolytika, jako je např. diazepam (ta jsou ovšem při dlouhodobém užívání návyková), nebo použít malé dávky některých antidepresiv, která návyková nejsou a pacientovi odstraní jeho potíže také. Podobné je to při poruchách spánku, kdy se místo tradičních hypnotik, tedy "léků na spaní", jako je zolpidem, může podat vhodné antidepresivum v malé dávce.
Pokud ovšem pacient trpí vážnějšími psychickými potížemi nebo jde o těžkou depresi, je nutné, aby jej léčil psychiatr, který obvykle podává vyšší dávky antidepresiv nebo taková antidepresiva, která praktický lékař předepisovat nemůže, protože jsou určena jen do rukou specialistů. V těchto případech je potřebné. aby pacient léky užíval, i když mohou mít vedlejší účinky, které nejsou příjemné. Po domluvě s lékařem je také možno antidepresivum zaměnit ta jiné, které pacientovi vyhovuje lépe, nebo přidat jiný lék k odstranění oněch nežádoucích účinků. Jdou nemoci, u nichž je dlouhodobé užívání antidepresiv nezbytné. Nejdůležitější je potom důvěra pacienta vůči lékaři a dobrá komunikace mezi nimi.
Mezi antidepresiva patří léky, s nimiž se někteří čtenáři možná již setkali, například starý a stále dobrý amitriptylin (výrobní název je stejný Amitriptylin), novější mianserin (Lerivon) nebo trazodon (Trittico). Oblíbenou skupinou jsou moderní léky zvané SSRI, které selektivně zvyšují hladinu serotoninu na nervových spojeních (synapsích. Mají minimum vedlejších účinků a mohou se podávat v malých dávkách nejen u depresí, ale i u poruch psychosomatických nebo neurotických. Patří sem zejména citalopram (Seropram, Pram, Citalec) nebo sertralin (Zoloft, Asentra, Apo-sertral). Silnějšími antidepresivy jsou např. mirtazapin (Mirzaten), venlafaxin (Plwexya, Velaxin) nebo tianeptin (Coaxil). Jako antidepresivum se také někdy mohou používat i léky z jiných indikačních skupin, ale to již výslovně patří do kompetence psychiatrů.
Pokud jde o vedlejší účinky, prakticky všechna antidepresiva mohou u některých lidí zvyšovat tělesnou hmotnost. není to pravidlem a také se stává, že lék, který podle výzkumů tělesnou hmotnost většinou nezvyšuje, ji u některých jedinců zvýší; nebo naopak lék, který u řady lidí přibírání na váze zapříčiňuje, někomu tuto nepříjemnost nezpůsobuje. Některá antidepresiva jsou tlumivá a mohou způsobovat ospalost během dne, zejména ve vyšších dávkách, jiná jsou spíše budivá a mohou naopak provokovat nepříjemnou úzkost. Reakce na léky je vždy přísně individuální, a proto je třeba, aby mezi sebou lékař a pacient měli kvalitní vztah založený na důvěře a aby pacienti lékaři tyto nežádoucí účinky hlásili. Na druhé straně se však nejednou setkáváme s tím, že si lidé přečtou příbalový leták, kde firma uvádí obvykle velmi mnoho vedlejších účinků, což pacienta vyleká, a ještě než začne lék užívat, ho již odmítá.
Na otázku uvedenou v nadpisu, zda jsou antidepresiva škodlivá, tedy můžeme odpovědět, že nikoli, pokud jsou ordinována lege artis, tedy správně a podle nejlepšího vědomí a svědomí lékaře. ten musí především stanovit správnou diagnózu a podle této diagnózy podá určitý lék. Pak není třeba se ničeho obávat.