Onemocnění žlučníku a žlučových cest

Onemocnění žlučníku a žlučových cest

       Žlučník je dutý orgán hruškovitého tvaru naléhající na spodní část jater. Jeho hlavní funkcí je skladování a úprava žluči vytvořené v játrech. Žluč se podílí na trávení tuků přijatých v potravě, neutralizaci kyselé žaludeční tráveniny v tenkém střevě a vylučování některých odpadních či toxických látek z organismu. Více informací zde.

       Přestože nejčastěji se vyskytující onemocnění žlučníku nebývá nijak závažná, dokáží nás pořádně potrápit. V některých případech je pak nejlepším řešením úplné odstranění žlučníku. Naštěstí se bez něj dá žít docela bez problémů.

Onemocnění žlučníku

       Nejčastějším onemocněním žlučníku a žlučových cest jsou tzv. žlučníkové kameny (cholelitiáza). ty jsou tvořeny převážně cholesterolem, žlučovým barvivem (bilirubin) a vápníkem. K jejich vzniku přispívají přesycení žluči cholesterolem, poruchy hybnosti žlučníku a žlučových cest nebo probíhající zánět v dané oblasti. Rizikovými faktory vzniku cholesterolových žlučových kamenů jsou kromě genetických vlivů např. ženské pohlaví (riziko dále narůstá např. v těhotenství), vyšší věk, obezita, zvýšená hladina cholesterolu nebo cukrovka. Riziko dále představují také redukční diety s nízkým obsahem tuků a dlouhodobé hladovění, kdy dochází ke snížené sekreci žluči.

       Cholelitiáza je ve většině případů zcela bezpříznaková a nevyžaduje tak léčení. Projevuje-li se však žlučníkovou bolestí (biliární kolika), je třeba ji řešit, aby se předešlo možným komplikacím. Těmi mohou být např. zánět žlučníku (cholecystitida) nebo jeho preforace s následným postižením dalších struktur dutiny břišní. Při průchodu objemnějšího kamene žlučovými cestami může dojít k zaklínění, což brání odtoku žluči s dalšími souvisejícími komplikacemi (např. postižení jater). Zaklíní-li se kámen v místě vyústění žlučníku do tenkého střeva, kde se zároveň nachází také ústí slinivky, hrozí nejen městnání ve žlučových cestách, ale také ve slinivce s následným rozvojem jejího zánětu (pankreatitida).

      Zánět žlučníku nebo žlučovodů může vzácněji vzniknout také vlivem bakteriální infekce, v souvislosti s poruchami výživy, onemocněním pacienta (např. cukrovka) nebo šokovým stavem (např. po operaci). Jeho projevy jsou pak většinou značně odlišné od cholecystitidy při cholelitiáze.

       Výrazné potíže, podobné biliární kolice, avšak bez prokazatelných změn na žlučníku či žlučových cestách, působí pacientům tzv. funkční poruchy (např. poruchy funkce Oddiho svěrače uzavírajícího společné vyústění vývodu žlučníku a slinivky do tenkého střeva). Dokonce i po odstranění žlučníku mohou u některých pacientů problémy, pro které byla operace provedena, i nadále přetrvávat. Jedná se o tzv. postcholecystektomický syndrom, jenž je často způsobený nadměrnou nebo porušenou nervovou dráždivostí v příslušné oblasti.

       Podobně jako jiné orgány mohou být žlučník i jeho vývody postiženy nádorovým onemocněním nebo autoimunitním procesem (tělo produkuje protilátky proti vlastním strukturám).

Projevy onemocnění žlučníku

       Charakteristickým příznakem chorob žlučníku nebo žlučových cest je náhle vzniklá )typicky ne dříve než hodinu po jídle) intenzivní bolest v pravém podžebří, jež může vystřelovat podél pravého žeberního oblouku až pod lopatku. Žlučníkovou bolest často doprovází říhání, nevolnost, zvracení, nadýmání nebo poruchy stolice. Protrahovaná kolika bývá doprovázena horečkou, třesavkou a celkovou schváceností pacienta. Trvá-li žlučníková bolest několik hodin, lze předpokládat komplikovaný stav vyžadující okamžitý zásah lékaře! Žlučníkový záchvat může vyprovokovat tučné, objemné či smažené jídlo, ale i tělesná námaha, prochladnutí nebo psychické rozrušení.

Léčba onemocnění žlučníku

       Projevy žlučníkové koliky mírníme dietou, klidem na lůžku a teplými obklady na podjaterní krajinu. Při zánětu žlučníku je ale třeba naopak oblast pravého podžebří chladit. Při probíhající žlučníkové kolice je zásadní dostatek tekutin. Příjem potravy je vhodné po dobu trvání záchvatu vyloučit. Po prodělané kolice a v akutních stádiích zánětu žlučníku se doporučuje čaj se suchary a vařené ovoce. Další dny lze postupně přecházet na sacharidovou dietu (rýže, těstoviny, brambory, starší bílé pečivo) a velmi zvolna přidávat odtučněné mléčné výrobky a libové maso. Veškeré potraviny by měly být uvařeny do měkka a nejdříve podávány v kašovité úpravě. Z potravy pacienta s akutním onemocněním žlučníku by měly být zcela vyloučeny volné tuky (např. máslo), uzeniny, smažené pokrmy, vejce nebo koření (kromě zelené petrželky). Nevhodné jsou také ořechy, luštěniny nebo nakládaná a sterilovaná zelenina. Dieta u chronických onemocnění žlučníku se významně neliší od diety jaterní. Po odstranění žlučníku není u většiny pacientů žlučníková dieta potřeba. je však vhodné stravovat se pravidelně a omezit příjem tuků. Jejich nadměrná konzumace se může projevit průjmem. Při chronických onemocnění žlučníku lze v podpůrné léčbě vyzkoušet látky zvyšující tvorbu a vylučování žluči. Z volně prodejných léčivých přípravků se jedná např. o Isochol, Febichol, Cholagol či Rowachol.

 Cholagol či Rowachol s obsahem silic např. z máty, blahovičníku či kurkumy. Užívají se pravidelně několikrát denně před jídlem nebo podle potřeby (např. před očekávanou konzumací těžšího jídla). Dostupné jsou také četné čajové směsi s obsahem např. řepíku, heřmánku, jablečníku, máty, reveně či smetánky. Veškeré výše zmiňované přípravky by neměly být užívány při akutním zánětu žlučníku nebo obstrukci žlučových cest. Takové stavy vyžadují specializovanou léčbu ve zdravotnickém zařízení, která může být chirurgická (např. odstranění žlučníku, vyjmutí kamene endoskopicky) nebo nechirurgická s pomocí antibiotik, látek působících proti křečím (spasmolytika), bolesti (analgetika) nebo usnadňujících rozpouštění žlučových kamenů. Moderní medicína umožňuje také drcení žlučníkových kaménků rázovou vlnou (litotrypse).