Psychosomatika a imunita

       Psychosomatika jako pojem má svůj původ ve starověké řečtině, a to ve spojení dvou slov: "psyché" - duše a "soma" - tělo. její úlohou je zkoumat vztahy mezi těmito dvěma částmi zejména z pohledu vlivu psychických funkcí a pochodů na organismus (Jan Poněšický, 2002).

       Vliv psychiky na tělo je starý jako lidstvo samo a známe ho už od dob Galéna, který psal o tom, že veselé ženy trpí méně často rakovinou prsu než ženy smutné. Nám z těchto a pozdějších dob zůstala různá lidová rčení, například: "Ve zdravém těle zdravý duch" či "Veselá mysl - půl zdraví". Jednu z prvních dochovaných a zdokumentovaných souvislostí mezi psychikou a fyzickým zdravím představuje pozorování, které proběhlo v 50. letech 20. století ve Walesu, kde si pracovníci zdravotní pojišťovny všimli, že vdovy po hornících, kteří zemřeli při závalech, trpí daleko větší nemocností,  čerpají více dávek a umírají dříve než stejně staré ženy, které toto neštěstí neprožily. Na základě těchto pozorování provedli klinickou studii sledující vliv životních událostí (psychická část) na zdraví (fyzická část), podle které byla později ustanovena bodová tabulka, která při překročení určité výše bodů ukazovala, že dotyčný/dotyčná je v přímém ohrožení vzniku jak psychického onemocnění, tak onemocnění fyzického (např. rakovina a autoimunitní onemocnění). V 60. letech 20. století pak byly provedeny první studie zaměřené na zkoumání vztahu mezi stresem a imunitou, které ukázaly, že stres zhoršuje imunitu organismu, a to pravděpodobně prostřednictvím glukokortikoidů (glukokortikoidy jsou hormony nadledvinek, např. kortizol či kortikosteron).

       Z těchto a mnoha jiných studií vyplývá, že je to náš mozek (nervový systém), který v přeneseném slova smyslu přenáší naše pocity a prožitky (tj. radost, zábavu, štěstí, stres, smutek atd. na náš endokrinní a imunitní systém, které na tyto podněty reagují a zpětně také ovlivňují náš nervový systém.

       Zjednodušeně řečeno: krátkodobý stres náš imunitní systém stimuluje a zvyšuje naši obranyschopnost, zatímco dlouhodobý/chronický stres naopak imunitní systém oslabuje a zhoršuje reakci našeho nervového systému, popřípadě ho může i poškodit. Ten se pak může stát vůči stresovým faktorům citlivějším a na další stresové podněty reagovat bouřlivěji a pro náš organismus méně výhodně.

       Zvýšené vnímání negativních podnětů pak vede ke snadnějšímu pocitu stresu a ohrožení a máme z toho uzavřený kruh. Samotné vyhodnocení stimulu/situace jako ohrožující pro náš organismus je velmi individuální a závisí na mnoha okolnostech, například na charakteru stresového podnětu, osobnosti člověka, genetice, sociálním statusu, adaptabilitě na chování v zátěžových situacích, pohlaví, věku, ročním období a části dne.

       Jak poznat, že naše snížená imunita je psychosomatického rázu? Velmi obtížně. Základem je navštívit lékaře, který o této alternativě uvažuje už od počátku i přesto, že vyšetří všechny standardní možnosti vzniku onemocnění. Základem je důkladná anamnéza zaměřená na osobnost jedince. Velmi často jsou lidé, kteří chtějí žít dokonale podle standardů společnosti, ve které se pohybují, ale současně mají nízké sebevědomí. Mezi tyto lidí, tzv. somatéry, často patří lidé, kteří byli v dětství hodně často nemocní, mohli být psychicky či fyzicky zneužíváni, pocházejí z rodin, kde jeden z rodičů byl stále nemocný, z rodin, kde se objevovala psychická onemocnění.

Jak preventivně předcházet onemocnění?

       Základem je změna životního stylu. Lidé by si měli dokázat uspořádat týdenní režim tak, aby zahrnoval jak pasivní, tak aktivní odpočinek, případně kulturní zážitky. Měli by pečovat o svou psychickou pohodu, o svou rodinu, přátele a kamarády a pěstovat své komunikační dovednosti. Opomíjenou složkou je naučit se používat a vnímat své pocity, umět si ve správný čas vzít dovolenou a v případě nutnosti též vyhledat psychologa. Lidé by měli pečovat o své zdraví také formou úpravy svých stravovacích návyků, pitného režimu a obecné starosti o své zdraví formou prevence, tj. předcházení onemocnění.